Simultánní tlumočení
Níže uvedený stručný popis simultánního tlumočení je určen laikům a rozhodně nepostihuje všechny aspekty tohoto druhu tlumočení. O problematice simultánního tlumočení pojednává rozsáhlá literatura, v níž může zájemce najít mnohem podrobnější informace.
Simultánní tlumočení je druh tlumočení, při němž řečník pronáší projev a tlumočník ho současně (tj. simultánně) přeformulovává do jazyka, kterému dané publikum rozumí. Simultánní tlumočníci pracují zpravidla z tlumočnické kabiny, ačkoli v některých případech používají přenosné tlumočnické zařízení (tzv. bidule neboli „šepták“) a někdy se využívá rovněž metody „šušotáž“ (z francouzského chuchotage), při níž je tlumočník v blízkosti klienta a řečené mu simultánně překládá šeptem.
Veškeré tlumočnické dovednosti, které jsou třeba pro konsekutivní tlumočení, se využívají i při simultánním.
V obou případech se postupuje stejně, a to v tomto sledu:
1) aktivní poslech (porozumění řečenému)
2) analýza (vytvoření struktury řečeného)
3) reprodukce (komunikace řečeného)
Rozdíl oproti konsekutivnímu tlumočení spočívá v tom, že při tlumočení simultánním probíhají všechny tyto tři kroky najednou, tedy simultánně.
To znamená, že kromě dovedností uvedených v sekci o konsekutivním tlumočení (tj. specifický způsob poslechu projevu, seřazení informací podle priority, rozlišování primárních a sekundárních informací, aktivace krátkodobé paměti, komunikace atd.) musí být dobrý simultánní tlumočník rovněž schopen předvídat, co by mohl řečník říci (zvláště pak při převodu mezi jazyky s odlišnou syntaktickou strukturou). Naprosto zásadní je pak také odolnost a schopnost zvládat stres – u simultánního tlumočení ještě více než u konsekutivního.
Při simultánním tlumočení jsou také kladeny mnohem větší nároky na aktivní jazyk tlumočníka, tj. jazyk, do něhož tlumočí, protože v něm reprodukuje řečené ve stejnou chvíli, kdy řečníka poslouchá a analyzuje obsah zprávy. Vynikající znalost mateřského nebo aktivního jazyka je proto ještě podstatnější než u tlumočení konsekutivního. Možnost interference z pasivního jazyka (jazyk projevu) do aktivního jazyka je při simultánním tlumočení rovněž větší, takže tlumočníci musí své produkci věnovat mnohem větší pozornost. To znamená, že musí dbát na to, aby se nedrželi původní větné stavby, dlouhé věty pokud možno dělili na kratší celky a vyhýbali se tzv. „faux amis“, tj. slovům, která v tlumočeném jazyce a jazyce produkce znějí podobně, ale mají jiný význam či konotace.
Proto se studenti nejdříve učí tlumočit konsekutivně, protože se tak naučí základy všech typů tlumočení. Ty pak mohou využít při tlumočení simultánním, které je celkově obtížnější a klade na tlumočníka mnohem větší nároky.
Naučit se proto postupně musí všechny uvedené dovednosti. Tlumočníkem se nestane člověk, který prostě ovládá některý cizí jazyk, stát se tlumočníkem je mnohem složitější. Specializace konferenčního tlumočení je dnes možné studovat na mnohých vysokých školách.
Pokud vás simultánní tlumočení zajímá, najdete na této platformě spoustu dalších informací a zdrojů:
Archiv projevů (ukázky projevů k procvičování)
Vzdělávací materiály GŘ pro tlumočení