Konsekutivní tlumočení
Níže uvedený stručný popis je určen laikům a rozhodně se nedotýká všech aspektů tohoto druhu tlumočení. Jak o problematice konsekutivního tlumočení obecně, tak speciálně o tlumočnickém zápise existuje rozsáhlá literatura, v níž může zájemce najít mnohem podrobnější informace.
Konsekutivní tlumočení je ten způsob tlumočení, při němž řečník pronese řeč (nebo uvede několik vět) a tlumočník si při tom dělá poznámky. Poté tlumočník reprodukuje v cílovém jazyce obecenstvu, co řečník uvedl. Obvykle stojí nebo sedí poblíž řečníka, tužkou do bloku vytváří tlumočnický zápis, a až na něj přijde řada, tzn. když řečník skončí určitou část svého projevu, do mikrofonu (pokud je k dispozici) začne hovořit.
Dobrý konsekutivní tlumočník musí výborně ovládat aktivní poslech, musí být schopen analyzovat to, co řečník říká, udělat si zápis, s jehož pomocí projev z paměti rekonstruuje, a poté musí umět řeč přednést tak, aby zněla jako autentický, od ničeho neodvozený mluvní projev v jeho aktivním jazyce.
Třemi hlavními činnostmi při tomto typu tlumočení jsou:
1) aktivní poslech (porozumění)
2) analýza (tvorba zápisu)
3) reprodukce (komunikace)
Jde o řadu různých dovedností – jdoucích nad rámec porozumění pasivnímu/cizímu jazyku.
Tlumočník si musí nejprve osvojit, jak „aktivně naslouchat“. To sice možná nezní jako něco velmi složitého, ale ve skutečnosti tlumočníci poslouchají o dost jinak než ostatní lidé (podobně jako třeba psychoanalytik také poslouchá, co mu lidé říkají, specifickým způsobem). Účel poslechu je totiž odlišný: Tlumočníci neposlouchají proto, aby byli schopni reagovat, případně se do konverzace zapojit, nýbrž proto, aby si dobře zapamatovali, co bylo řečeno, a adekvátně a věrně to reprodukovali v jiném jazyce (psychoanalytik zase poslouchá tak, aby zachytil informace, které mu napoví, jak je na tom psychika jeho pacienta).
Tlumočníci se této dovednosti učí tak, že nejprve nacvičují reprodukci projevu, aniž by si dělali zápis. V archivu projevů uvádíme řadu příkladů tohoto typu projevů, a to v základní a začátečnické kategorii. Teprve až tlumočník tuto dovednost zvládne, přechází na nácvik tlumočnického zápisu.
Tvorba tlumočnického zápisu je součástí druhé fáze procesu konsekutivního přetlumočení textu – „analýzy“. Ta předpokládá schopnost prioritizace informací a rozlišení mezi informací primární a sekundární, schopnost jasně si zaznamenat, kdo co řekl, kdy k něčemu došlo (kdo, co, kdy, kde, jak), jaký je názor mluvčího atd. Na stránce s videozáznamy SCICtrain věnujeme konsekutivnímu tlumočení jednu celou kapitolu. Moduly na téma konsekutivního tlumočení jsou k dispozici na internetových stránkách ORCIT a tato platforma také nabízí některé školicí materiály GŘ pro tlumočení.
Třetí a poslední fáze je „reprodukce“ toho, co tlumočník slyšel. I ta vyžaduje řadu různých dovedností – mimo jiné schopnost optimálně využít krátkodobou paměť, porozumět svým poznámkám a předat sdělení textu tak, aby na posluchače zapůsobilo. Významnou roli hraje také zvládání stresu a péče o hlas.
Všem těmto různým dovednostem je potřeba se naučit. Tlumočníkem se nestane člověk, který prostě umí více než jeden jazyk; stát se tlumočníkem je mnohem složitější. Kurzy konferenčního tlumočení nabízí velký počet vysokých škol.